Reklama
 
Blog | Jakub Hrdina

Národní kulturní památka nepatří národu

Praha - Mladí umělci se před začátkem školního roku rozhodli potěšit svou tvorbou turisty na Karlově mostě, kde nabízeli kresbu portrétů zadarmo. Návštěvníci byli nadšení a studenti si mohli procvičit živou kresbu, tedy do chvíle, než se na místě objeví první ze zástupců Sdružení výtvarníků Karlova mostu, který z nevýdělečné akce není nadšený a svoji nespokojenost z ucházejících zisků dává jasně najevo.

„Musíte mít povolení. Rozumíte tomu?“
Takto celý spor natočený napadeným kreslířem začal, a jelikož student s tvrzením nesouhlasil, odmítl Karlův most opustit a snažil se v kreslení dále pokračovat. Do hádky se následně zapojila další skupinka umělců s povolením.
„…kazíš kšefty ostatním, kteří si tady platí poctivě.“
Chápu, že tato skutečnost není komerčním umělcům příjemná, nicméně je neopravňuje k vyhazování a napadání umělce nekomerčního. Pokud by jejich tvorba byla lepší, určitě by se našli zájemci, co si rádi zaplatí. Nejsilnějším argumentem ze strany Sdružení bylo právě tvrzení, že Karlův most je tzv. komerční zónou, ale její princip zjevně nechápou. Takto pojatá komerční zóna je totiž místo, kde je komerce a komerční počínání regulováno v rámci jasně daných stanov, které se musí dodržovat.

Konkrétně na Karlově mostě je komerční jednání regulováno Prodejním řádem Karlova mostu, z něhož cituji:  „Vystavovat a prodávat na Karlově mostě je oprávněn pouze držitel Průkazu a Povolení výtvarník, nebo jeho smluvní prodejce (dále jen prodávající) za podmínek daných obecně platnými předpisy, tímto PŘ a Povolením.“ Je snad črtání a následné předávání portrétů vystavováním či prodáváním? Jednoduše je při nekomerční tvorbě jakákoliv snaha o právní napadení zbytečná, vzhledem k nevýdělečnosti konání.

„To je jako když budete řídit taxíka zadarmo a dáte si sem taxík.“
U tohoto argumentu musím dát za pravdu, že taxík opravdu na Karlově mostě nemá co dělat a že argumenty očividně gradují s časem a chce to velkou představivost, aby se v nich člověk zorientoval. Opravdu nemůžu vozit lidi taxíkem zadarmo? Promiňte mi, ale tady jste šlápli hodně vedle, přátelé kreslíři. Pokud jsem ochoten platit si výdaje za benzin sám, nikdo nemá právo mi nařizovat, že musím své služby zpoplatnit. S kresbou je to stejné, ale faktorem výdaje je čas. Pokud chci trávit čas kreslením portrétů zadarmo, místo práce či studia, proč bych nemohl?

Reklama

Škoda že pražská městská policie, která byla na místo přivolána, opět dostála svému špatnému jménu a vytasila se s nečekanou tezí: „Členové Sdružení výtvarníků Karlova mostu skutečně mají přímo prostě právo jasně příslušnou právní normou na to, že na Karlův most nesmí přijít nikdo kreslit bez toho, že by mu někdo dal výslovný souhlas.“ Nejprve bych rád věděl, kde je tato jasně příslušná právní norma, která se podobá kartelové dohodě, uvedena, a především bych se na místě neziskového kreslíře pozastavil nad nekonkrétností celé věty. Skutečně existuje něco, co něco zakazuje, pokud to není někým povoleno. Hlavně, že si pan strážník před kamerou zkusil roli nezaujatého advokáta a nezapomněl do věty vložit inteligentně znějící slovní spojení. Škoda, že se student nechal tak lehce přemluvit, že vlastně není v právu. Byl.

Což si následně uvědomila i radnice města Prahy, sklopila uši a poslala mladíkovi omluvný dopis, kde označila reakci výtvarníků za nepřiměřenou a připustila, že nekomerční kresba na Karlově mostě je akceptovatelným jednáním. V poslední době je to tak vždy, na první pokus je policie ve všem nejchytřejší, a když se pak neadekvátní chování jejích složek objeví na internetu, rychle rozesílají omluvné dopisy na všechny strany. Pro příště bych prosil méně omluv a více inteligentního řešení sporů, protože plácat omluvy na papír umí každý, ale žádný problém se tím nevyřeší.